O projektu

Plzeňský architektonický manuál (PAM) je odborně popularizační projekt, který mapuje architekturu města přibližně v období let 1914–1948 – stavby rané moderny včetně jejích historizujících, klasicizujících i kubizujících odstínů, objekty rozvíjející národní styl, dekorativismus, purismus i různé polohy funkcionalismu. Výjimky z vytyčeného období představují dvě interiérové realizace, jimiž před rokem 1910 do plzeňského prostředí vstoupil Adolf Loos, a vybrané „hraniční případy“, dokumentující postupnou proměnu architektury vyznávající tradiční či secesní tvarosloví v architekturu moderní. Podobně jsou do databáze zařazeny i budovy, dostavované ještě v první polovině padesátých let minulého století. Projekt v aktuální podobě zahrnuje stavby navázané na deset stezek, které zájemce provádějí centrem města, Jižním Předměstím včetně Bezovky, Borů a Doudlevecké čtvrti, Doudlevci, Roudnou s Lochotínem, areálem pivovaru se Štruncovými sady i okolím a komplexem někdejších Škodových závodů. Páteří projektu, protínající čtyři další trasy, je jedenáctá stezka spojující místa realizací Adolfa Loose a jeho spolupracovníků.

Záměrem projektu, inspirovaného úspěšným Brněnským architektonickým manuálem (BAM, www.bam.brno.cz), je představit jednotlivé budovy, architekty, stavitele, vybraná veřejná prostranství a části města široké i odborné veřejnosti pomocí online databáze a mapových brožur, a posléze i audionahrávek a značek ve veřejném prostoru – to vše v české i anglické verzi. Právě zprostředkování zkušenosti s architekturou vystavenou in situ, architekturou „o sobě“, je hlavním cílem projektu. Databáze, od dubna 2015 volně přístupná na webu pam.plzne.cz, na trasách uvedených deseti stezek obsahuje na 400 objektů a souborů staveb dokumentovaných zatím 260 texty, více než 1 300 současnými fotografiemi, přibližně 2 900 reprodukcemi původních výkresů a stovkami dalších archiválií. Součástí databáze je i přehled více než 100 architektů a stavitelů a 50 veřejných prostranství.

Od zformování původního konceptu i během několika let existence projektu se záběr PAMu podstatně rozšířil. U většiny stezek se prvotní méně početný výběr špičkových realizací rozšířil i o některé objekty téměř „všednodenních“ kvalit. Tyto budovy nicméně reprezentují vyspělou stavební kulturu daného období a dokazují potřebnost existence vysokého architektonického standardu pro utváření kvalitního veřejného prostředí. Poskytují také plastický obraz o genezi území, o působnosti tehdejších stavitelů a prováděcích firem nebo o aktivitě stavebníků – to platí zejména o družstvech, která iniciovala výstavbu desítek objektů a jejich souborů. Tato hlediska převážila nad rizikem možného rozmělnění výběru. Jeho hranice se hledaly velmi obtížně – vzhledem k povaze projektu však výběr staveb, který nepodléhá žádným exaktním kritériím, ani počet textů a dalších materiálů nejsou definitivní a mohou být dále rozšířeny či upraveny.

Protože jednotlivé stezky procházejí částmi města s odlišnými vlastnostmi (území jsou vymezena historicky, geograficky, topograficky i charakterem lokalit), ani úroveň architektury vybraných staveb a kritéria pro jejich výběr nejsou stejnorodá. Kupříkladu stezka procházející historickým centrem města se vyznačuje patrně nejvyšším počtem jedinečných staveb, přesto ve výběru nechybí ani několik nijak pozoruhodných obytných domů. Důvod spočívá v jejich kontrastní povaze a v ilustraci způsobu, jakým tyto budovy nahradily starší objekty a vřadily se do historické matérie města. (Naopak součástí výběru je v tomto případě jen část staveb realizovaných podle návrhu Ludwiga Tremmela; datem vzniku a do jisté míry i svým tvaroslovím totiž těsně předcházejí vytyčené období.) Kvůli alespoň elementárnímu odlišení jejich úrovně byly stavby rozděleny do dvou kategorií – menší část z nich byla zařazena do „kurátorského výběru“, který představuje objekty, jež v kontextu dané stezky vynikají svými architektonickými kvalitami, městotvorným významem, měřítkem, historií či okolnostmi vzniku.

Od Brněnského architektonického manuálu se tak charakter PAMu poněkud liší. S přihlédnutím ke specifické situaci v Brnu, které disponovalo ­– a dodnes disponuje – silnější profesní scénou a výrazně vyšším počtem jedinečných realizací, k tomu autory vedla i snaha o zachycení celé jedné architektonické éry v Plzni. Řada staveb totiž kvůli mnohdy necitlivým rekonstrukcím ztrácí svoji někdejší podobu a část svých původních kvalit. Tam, kde to je ještě možné, se projekt tuto tvář pokouší zachytit a uchovat; díky zpracovávání a publikování výkresové i fotografické dokumentace se stává i digitálním archivem svého druhu. Zároveň má poukázat na pokračující ztrátu části architektonického dědictví Plzně a upozornit na nutnost zachování a citlivého přístupu i k objektům, které nejsou předmětem památkové péče. Napomoci tomu, aby veřejnost vnímala architektonické a urbanistické hodnoty města, mají i komentované vycházky po trasách jednotlivých stezek, které se konají v rámci projektu Skryté město (www.skrytemesto.cz) každoročně od května do října.

Poznámka
V mapové brožuře je kromě data vzniku – a případně zániku – samotných staveb uvedena i datace přestaveb a přístaveb, které proběhly v předmětném období a významně změnily podobu objektů. Například úpravy interiérů vlastní dataci nemají. Přístavby, vestavby či doplňky budov jsou zpravidla součástí daného hesla; pouze nejvýznamnější z nich, které vznikly jako víceméně samostatné objekty, mají k dispozici vlastní heslo. Jednotlivě byly zpracovány také stavby, které jsou součástí větších souborů – areálů někdejší Městské všeobecné veřejné nemocnice, Elektrických podniků města Plzně, Spojených strojíren, resp. Škodových závodů v Plzni či Měšťanského pivovaru. Výjimku tvoří již neexistující komplex městského výstaviště. V názvech objektů se pracuje s jejich původní podobou, aktuální v době vzniku stavby. Pouze u domu Semlerových důležitost vestavby bytu a převážila význam původního názvu objektu. V případě souborů s vyšším počtem jednotlivých objektů s různými stavebníky i názvy bylo pojmenování „sceleno“. Pokud si současný vlastník nepřál zveřejnit jméno stavebníka budovy, uvádí se název v obecném tvaru. U veřejných prostranství se naopak používá současný název, případně zažité pojmenování. Kódy objektů odpovídají jejich číslům popisným; v mapách i popiskách fotek byla kvůli stručnosti a přehlednosti zvolena pouze tato čísla či zkratky.

První fáze projektu vznikla péčí společnosti Plzeň 2015, o. p. s. v rámci programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 a za laskavé podpory Plzeňského kraje (www.turisturaj.cz) a Státního fondu kultury ČR. Další fáze, podpořené z grantových programů Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, města Plzně, Plzeňského kraje, Městského obvodu Plzeň 3, Městského obvodu Plzeň 4 a Plzeňského Prazdroje byly a jsou realizovány spolkem Pěstuj prostor.

Autorský tým projektu
Autor konceptu, manažer projektu, editor textů, odborný garant — Petr Klíma
Spoluautorka konceptu — Lucie Valdhansová
Texty — Pavel Beneš, Kateřina Klímová (Cibulková), Jaromír Čížek, Klára Eliášová, Martina Kadaníková, Petr Klíma, Petra Konopčíková, Alena Křížková, Ondřej Molin, Andrea Ptáčková, Magdaléna Radová, Lenka Růžičková, Tomáš Řepa, Martin Strakoš, Anna Waisserová (Šubrtová), Lucie Valdhansová
Fotografie — Petr Jehlík, Rostislav Zapletal
Kresby — Petr Jehlík
Grafický design — Jan Dientsbier – Martin Bušek
Rešerše — Pavel Beneš, Kateřina Klímová (Cibulková), Petra Cimburková, Václav Cinádr, Petr Klíma, Petra Konopčíková, Alena Křížková, Magdaléna Radová, Lenka Růžičková, Anna Waisserová (Šubrtová), Lucie Valdhansová
Další spolupráce — Petra Cimburková, Václav Cinádr, Martin Czeller, Šárka Lorencová, Karolína Plášková
Databáze a webové stránky — Via Aurea, s. r. o.
Mapové podklady — Správa informačních technologií města Plzně
Jazyková korektura — Pavla Švábenická

Sbírkové předměty a archivní materiály včetně historických map
Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně, Archiv města Plzně, archiv společnosti Plzeňský Prazdroj, Muzeum města Brna, Muzeum umění Olomouc, Státní oblastní archiv v Plzni, VGHMÚř Dobruška, Západočeská galerie v Plzni a soukromé archivy

Ideový a metodický vzor
Brněnský architektonický manuál (BAM), www.bam.brno.cz

Další partnerské projekty
Litomyšlský architektonický manuál (LAM), lam.litomysl.cz
Královéhradecký architektonický manuál (KAM), kam.hradcekralove.cz
Zlínský architektonický manuál (ZAM), zam.zlin.eu

Poděkování
Stanislav Achac, Martin Baxa, Michal Bém, Josef Beneš, Filip Blažek, Alexandra Brabcová, Michal Brummel, Pavel Domanický, Petr Domanický, Jindřich Chatrný, Petr Jindra, Jan Kaigl, Jan Kaisler, Jana Komišová, Rostislav Koryčánek, Zuzana Koubíková, Jiří Kozohorský, Luděk Krčmář, Zdeňka Krpálková, Jana Mainzerová, Petra Martinová, Roman Musil, Marta Perůtková, Anna Peřinová, Terezie Petišková, Štěpánka Pflegerová, Šimon Pumr, Marek Sivák, Adam Skála, Jan Souček, Milan Svoboda, Dagmar Škubalová, Jakub Šlouf, Jindra Štěpánková, Kristina Štěpánová, Iva Tománková, Michal Vališ, Jan Vaňata, Karel Zoch a mnozí další

Zvláštní poděkování
Plzeň 2015, Ministerstvo kultury ČR, Plzeňský kraj, město Plzeň, Státní fond kultury ČR, Městský obvod Plzeň 3, Městský obvod Plzeň 4, Plzeňský Prazdroj, Dům umění města Brna; vlastníci, spoluvlastníci a správci nemovitostí, kteří poskytli souhlas s publikováním archivních materiálů a pořízení současné dokumentace

Google+